Kaleidoskopy a krasohledy

Nástroje, jež nám pomáhají vytvářet krásné obrázky. Jako umění bylo znovuobjeveno před 180 lety a je prakticky stále nové. Co víme o kaleidoskopech a jak se liší od krasohledů? Co další o nich víme?

Terminologie

Kaleidoskop (kaleidoscope) je kruh zrcadel obsahující kousky skla, plastu či jiné skleněné předměty. Když se pozorovatel dívá do jednoho otvoru a  druhým proniká světlo, vidí divák nádherné vzory.  Jako takový je spojený s rokem 1817, kdy si jej skotský vynálezce Sir David Brewster nechal patentovat. Slovo jako takové, je odvozeno ze staro řeckého   cal - (krása, krásný), eido - (forma, tvar) a -scope  (nástroj na zkoušení) výsledně pak "prubíř krásných forem" či "krasohled."

Zvláštním vývojem terminologie se nyní v češtině razí toto rozlišení

Kaleidoskop: tři zrcadla „násobí“ kousky sklíček (případně čehokoli), uzavřené na konci tubusu - při otáčení se přesypávají a tvoří ornamenty.

Krasohled: tři zrcadla „násobí“ obraz vnějšího světa, zkreslený kulovou čočkou na konci tubusu (nic se „nepřesypává“).

V dalším části článku budeme používat české slovo krasohled ve významu jak kaleidoskop, tak i krasohled.

Formy

Počet zrcadel v krasohledu může být dvě, tři, čtyři, šest či více. Jejich polohy pak mohou být nastavitelné, ale obvykle zaujímají pevnou pozici na kružnici tak aby byly symetricky umístěné na střed. Možná se divíte proč dvě? Jsou to tři pod úhlem 60 stupňů, ale třetí není zrcadlo, ale velmi tmavá plocha. To pak umožňuje zobrazení části velmi tmavé plochy v rámci viděného „obrazu“ takového mandala stylu.

Velmi důležitá je pravděpodobně délka. Zdá se mi, že v kratších do 10 cm je příliš málo „dělených“ částí a čím delší tím lepší. Pozor pokud je příliš úzký a příliš dlouhý vedete to k jeho snížené světelnosti. Pokud jej zase uděláte příliš široký, možná pak je mnohem lepší jej opatřit dvěma otvory pro oči ve stylu dalekohledu ale je nutný mít jen jeden tubus.

Zakončení na jedné straně může být jen kulatá čočka. Pak Krasohled jako takový znásobuje obraz jenž vidíte a pouze velmi pozorný divák je schopen rozlišit to, co stojí před Vámi.

Nebo tam mohou být nasypány úlomky skla, figurky či prostě jen nějaký „chaos“. Pak krasohled není zakončený čočkou, ale obvykle polarizovaným jednosměrně propustným sklem, jež určí způsob procházení paprsků krasohledem. Tyto krasohledy pak při otáčení vytvoří nádherné cinkání a šum, bez něhož by pravý krasohled nebyl krasohledem.

Nebo lze sklíčka umístit do kapaliny a pohyb sklíček probíhá velmi zpomaleně. No a na závěr pro ty, jež nechtějí krasohledem otáčet jsou modely, kde tekutina s předměty probíhá v uzavřených spirálovitě uspořádaných tyčkách. To je pak úžasné divadlo.

Obrázky

Kvalita obrázků je daná především rovností a kvalitou zrcadel. V Ideálním případě dělené obrázky na sebe navazují bez viditelného přerušení a tmavých či neostrých míst.

Hvězda vytvořená ve středu souvisí s úhlem, který svírají zrcadla. Pokud úhel je 45 stupňů pak hvězda vevnitř je 4 cípá (má 8 složení).

Pokud se tubus a s tím i zrcadla rozšiřují, můžete získat efekt složení obrazu na sféře.

Rekordy:

Největší měří 12 metrů a je v Catskill Corners New York, USA

Nejmenší jsou součástí prstenů a jejich velikost se neodvažuji uhádnout J

Nejdražší vydražený za cca 1.5 miliónu korun od Williama Leigha s výměnnými skly a čtyřmi tubusy